Jazz má pověst hudby, do které se těžko vstupuje. Přitom stačí začít správnou deskou a všechno ostatní přijde samo. Vybrali jsme jazzová alba, která fungují jako první krok a zároveň vydrží, i když se k nim budeš vracet po letech.
Jazzová alba pro začátek v kostce
- Začni klidnějšími nahrávkami, ne experimenty z pozdějších let.
- Kind of Blue je nejprodávanější jazzová deska historie a nejjistější vstup.
- Zpívaný jazz je snazší na první poslech než čistě instrumentální.
- Většina klasik vznikla mezi lety 1955 a 1965.
- Živé nahrávky z klubů mají atmosféru, kterou studio nezachytí.
- K večernímu poslechu se hodí spíš komorní sestavy než velké orchestry.
Jazz a tři desky, kterými se dá začít vždy
S těmihle nahrávkami se nedá šlápnout vedle. Všechny tři vyšly v padesátých letech, jsou klidné, melodické a nepotřebuješ k nim žádnou přípravu. Když ti sedne jedna, ostatní dvě půjdou samy.
Miles Davis: Kind of Blue (1959)
Nejprodávanější jazzová deska všech dob a zároveň nahrávka, u které hudebníci dostali jen náčrty a zbytek si domysleli přímo ve studiu. Klid a prostor mezi tóny z ní dělají ideální první poslech. Kind of Blue vedeme na CD i na dvojalbu na vinylu.
Davis si k nahrávání pozval sestavu, ve které seděli saxofonisté John Coltrane a Cannonball Adderley, klavírista Bill Evans, basista Paul Chambers a bubeník Jimmy Cobb. Skoro všechno se natočilo na první pokus.
Dave Brubeck Quartet: Time Out (1959)
Album postavené na neobvyklých rytmech, z něhož pochází Take Five v pětičtvrťovém taktu. Zní hravě a přístupně, přestože technicky jde o jednu z nejsmělejších nahrávek své doby. Time Out vedeme na vinylu. Kvartet tvořil klavírista Dave Brubeck, altsaxofonista Paul Desmond, basista Eugene Wright a bubeník Joe Morello. Take Five napsal Desmond a je to dodnes nejprodávanější jazzový singl vůbec.
Chet Baker: Chet Baker Sings
Trumpetista, který si k nástroji přidal vlastní tichý zpěv. Pro někoho, kdo si k jazzu teprve hledá cestu, je tohle nejsnazší vstup vůbec, protože melodie vede lidský hlas. Chet Baker Sings máme na dvou discích. Baker hrál na začátku kariéry v kvartetu Gerryho Mulligana a patřil k hlavním jménům západního pobřeží. Zpívat začal až na naléhání vydavatele a část kritiky mu to tehdy neodpustila.
TIP: Proč poslouchat vinylové desky a jak o ně pečovat
Když chceš jít o krok dál
Druhý stupeň jsou desky, kde už hudebníci hrají spolu složitěji, pořád se ale drží melodie. Tady se poprvé potkáš s hard bopem a s živými nahrávkami z klubů, které mají atmosféru navíc.
John Coltrane: Blue Train (1958)
Nahrávka z doby, kdy Coltrane hrál ještě přímočaře a melodicky. Je to nejlepší most mezi lehkým poslechem a tím, co saxofonista natočil později. Blue Train najdeš u nás na dvou discích. Coltrane si na desku přizval trumpetistu Lee Morgana, trombonistu Curtise Fullera a rytmiku Kenny Drew, Paul Chambers a Philly Joe Jones. Je to jediná deska, kterou jako lídr natočil pro vydavatelství Blue Note.
Art Blakey: Moanin' (1958)
Hard bop v nejlepší formě, tedy jazz, který se opírá o blues a gospel. Úvodní skladba má melodii, kterou si zapamatuješ po prvním poslechu, a přitom se za ní schovává složitá stavba. Moanin' seženeš u nás na CD. Bubeník Art Blakey vedl kapelu The Jazz Messengers přes třicet let a brával do ní mladé hudebníky, kteří se pak sami prosadili.
Na Moanin' to byli trumpetista Lee Morgan, saxofonista Benny Golson a klavírista Bobby Timmons, autor titulní skladby.
Herbie Hancock: Maiden Voyage (1965)
Deska inspirovaná mořem, kde je slyšet, jak se jazz pomalu otevírá modernějším zvukům. Zůstává ale klidná a přehledná, takže se poslouchá bez námahy. Maiden Voyage je u nás na CD. Hancock v té době hrál v kvintetu Milese Davise a na desku si přivedl své kolegy, basistu Rona Cartera a tehdy devatenáctiletého bubeníka Tonyho Williamse, doplnili je trumpetista Freddie Hubbard a saxofonista George Coleman.
TIP: Relaxační hudba na uklidnění i lepší spánek
Bill Evans: Waltz for Debby (1961)
Živý záznam z newyorského klubu Village Vanguard, kde je v pozadí slyšet cinkání sklenic a hovor hostů. Právě to z něj dělá jednu z nejintimnějších jazzových nahrávek vůbec. Waltz for Debby vedeme na vinylu. Trio tvořili klavírista Bill Evans, basista Scott LaFaro a bubeník Paul Motian a hráli spolu tak, že basa vedla melodii stejně často jako klavír. LaFaro zahynul při autonehodě jedenáct dní po tomhle koncertě, ve dvaceti pěti letech.
Ella Fitzgerald & Louis Armstrong: Ella and Louis (1956)
Setkání dvou nejznámějších hlasů jazzu doprovázené jen klavírním triem. Kontrast jejího čistého zpěvu a jeho chraplavého podání je celý vtip téhle desky. Ella And Louis máme na vinylu. Doprovod obstaralo trio klavíristy Oscara Petersona s bubeníkem Buddym Richem. Armstrong si k tomu občas přisadí na trubku, jinak nechává prostor hlasům.
TIP: Rozsekli jsme to: Vinyl vs. CD, co vlastně hraje lépe?
Až budeš chtít víc
Poslední trojice chce pozornost a ideálně sluchátka. Nejsou to desky na pozadí, zato se k nim dá vracet roky a pokaždé v nich uslyšíš něco jiného.
John Coltrane: Giant Steps (1960)
Album, jehož titulní skladba se stala zkouškou pro každého jazzového hudebníka kvůli rychlému sledu akordů. Poslouchá se jinak než dřívější Coltraneovy nahrávky, ale pořád jde o melodii. Giant Steps najdeš u nás na dvou discích. Je to první album, na kterém Coltrane hraje výhradně vlastní skladby. Klavírista Tommy Flanagan si s titulní skladbou při nahrávání tak nevěděl rady, že jeho sólo patří k nejrozebíranějším v historii jazzu.
John Coltrane: A Love Supreme (1965)
Čtyřdílná skladba pojatá jako poděkování, kterou Coltrane nahrál v jednom sezení. Je to jeho nejosobnější deska a zároveň bod, po kterém se jeho hudba výrazně proměnila. A Love Supreme seženeš u nás v rozšířené edici. Nahrál ji se svým klasickým kvartetem, tedy s klavíristou McCoyem Tynerem, basistou Jimmym Garrisonem a bubeníkem Elvinem Jonesem.
Tahle čtveřice spolu hrála pět let a rozešla se krátce poté, co Coltrane začal hrát volněji.
Miles Davis: Sketches of Spain (1960)
Spolupráce s aranžérem Gilem Evansem, ve které se jazz potkává se španělskou klasickou hudbou. Není to deska na pozadí, chce si sednout a poslouchat. Sketches Of Spain je u nás na CD. Gil Evans k ní napsal aranže pro dechovou sekci s harfou a Davis v nich hraje spíš jako sólista před orchestrem než jako kapelník. S Evansem natočil celkem tři takové desky.
Jak si večer poskládat
- Začni zpívaným jazzem, hlas nese melodii a poslech je snazší.
- Pokračuj komorní sestavou, tedy triem nebo kvartetem.
- Živý záznam z klubu nech na pozdější hodinu, atmosféra sedne k tlumenému světlu.
- Náročnější desky si nech na chvíli, kdy máš chuť poslouchat, ne mít hudbu na pozadí.
- Kdo poslouchá na gramofonu, ocení, že se deska musí po dvaceti minutách otočit.
Celou nabídku najdeš v kategorii Jazz.
Často kladené otázky
Sesbírali jsme dotazy, které kolem jazzu slýcháme nejčastěji, hlavně od lidí, kteří si zrovna vybírají první desku.
Kterou jazzovou deskou začít?
Kind of Blue od Milese Davise. Je klidná, přehledná a zároveň to je nejprodávanější jazzová nahrávka historie, takže na ni navazuje spousta dalšího poslechu.
Hodí se jazz jako hudba na pozadí?
Část ano, hlavně klidnější nahrávky z padesátých let a zpívaný jazz. Desky jako A Love Supreme nebo Sketches of Spain ale chtějí pozornost.
Co je hard bop?
Větev jazzu z konce padesátých let, která se vrátila k blues a gospelu. Zní hutněji a rytmičtěji než chladnější styly té doby. Typickým příkladem je Moanin'.
Proč jsou živé nahrávky z klubů tak ceněné?
Zachytí interakci mezi hudebníky i publikem, kterou ve studiu nelze zopakovat. U desky Waltz for Debby je v pozadí slyšet i provoz klubu, což je součást jejího kouzla.
Vyplatí se u jazzu vinyl?
Řada klasik vznikla v době, kdy se mixovalo přímo pro desku, takže na vinylu zní přirozeně. CD verze jsou ale u remasterů často doplněné o bonusy a alternativní verze.
