Taťjana Petrovna Nikolajeva (1924–1993) byla sovětská a ruská klavíristka, skladatelka a pedagožka. Patřila k nejlepším pianistům 20. století; již od tří let studovala klavír, ve třinácti nastoupila na Moskevskou konzervatoř. Zlomovým v její kariéře byl rok 1950, kdy zvítězila v prvním ročníku mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku a poté se setkala se Šostakovičem, s nímž ji pojilo celoživotní přátelství.
Album Pražské nahrávky 1951–1954 na CD přináší nejstarší dochované záznamy umění Nikolajevy. V únoru 1951 nahrála v Praze s Českou filharmonií Rachmaninův Klavírní koncert č. 2 c moll (dirigent Konstantin Ivanov) a několik skladeb J. S. Bacha; v dubnu 1954 zde pak vznikly sólové snímky Prokofjevovy Klavírní sonáty č. 3, výběr ze Šostakovičových 24 preludií a fug a Nikolajeviny vlastní Tři koncertní etudy. Ačkoli nevelké, tyto supraphonské magnetofonové nahrávky představují vzácný doklad mistrovství legendární klavíristky dříve, než ji objevil celý svět.
