Spojení hudby Richarda Strausse s dirigentským uměním Rudolfa Kempeho (1910 – 1976) se ukázalo být jako mimořádně šťastné a Kempeho straussovské nahrávky jsou již po desetiletí ceněny pro svoji průzračnost a pozornost k detailu. Samozřejmě to v žádném případě neznamená, že by Kempe nebyl schopný stejně dobře zprostředkovat také Straussovo pozdně romantické vyjádření vypjatých emocí, ať už např. v podobě nietzscheovské exaltace v Also sprach Zarathustra nebo v poválečném zoufalství Metamorfóz. Jde spíše o to, že stejně tak jako si hudba Richarda Strausse libuje v mnohovrstevnatosti a složitých texturách, Kempe je se svým dvorním orchestrem Staatskapelle Dresden dokázal s maximálním pochopením odhalovat a projasňovat.
Skladby
LP11. A1 Till Eulenspiegels lustige Streiche, Op. 28
2. A2 Also sprach Zarathustra, Part I, Op. 30
3. B1 Also sprach Zarathustra, Part II, Op. 30
4. B2 Capriccio, Op. 85: Mondscheinmusik
LP2
1. C1 Don Juan, Op. 20
2. C2 Salome, Op. 54: Dance of the Seven Veils
3. D1 Metamorphosen
