Dvořákovu klavírnímu dílu je ve srovnání s dílem symfonickým či komorním věnována pozornost nepoměrně menší. Skladatel sám nebyl virtuosem a pomocí klavíru si často ověřoval nosnost svých hudebních nápadů; řadu původně klavírních skladeb pak brzy po dokončení instrumentoval. Jeho klavírní kusy tak postrádají virtuózní okázalost a jsou spíše odrazem jeho vnitřního života; je to jemná osobní lyrika, zachycení okamžitých nápadů, které jsou ovšem zpracovány s noblesou geniálního hudebníka. Tato jemnost a vnitřní bohatství v plnosti ožívají pod rukama Radoslava Kvapila, pianisty s renomé předního znalce a propagátora české klavírní tvorby. Kromě kompletního klavírního Dvořáka a Janáčka má na svém kontě mj. objevnou nahrávku díla J. V. H. Voříška a českou hudbu měl příležitost prezentovat v mnoha světových koncertních síních nevyjímaje Royal Albert Hall, Barbican či Carnegie Recital Hall. Niterný svět a jemná lyrika Dvořákova klavírního díla ožívají pod rukama Radoslava Kvapila
Silhouety op. 8, Dumka a furiant op. 12, Dva menuety op. 28, Tema con variazioni op. 36, Furianty op. 42, Klavírní skladby op. 52, Valčíky op. 54, Eklogy, Lístky do památníku, Mazurky op. 56, Poetické nálady op. 85, Suita A dur op. 98, Humoresky op. 101 ad.
